V článku se objevují informace o nové evropské normě, která zpřísňuje od roku
2022 emisní limity pro individuální stavby kuchyňských kamen, čily sporáků . To znamená, že od tohoto roku se při stavbě kuchyňských kamen nebude moct použít klasické roštové topeniště, jak je známe od “nepaměti”, ale topeniště bezroštové. Stavba se stane poněkud složitější a tím pádem dražší. Chápu jistě dobrý úmysl odborníků z Evropské unie o co nejekologičtější prostředí, které nakonec dýcháme všichni. Chtěl bych zde polemizovat o tom, jak velký je emisní rozdíl v bezroštovém a roštovém topeništi a jak velký význam tato norma bude mít z globálního hlediska.
Jistě tam nějaký rozdíl bude, v bezroštovém topeništi by měla být vyšší spalovací teplota a tudíž i lepší výsledek ve škodlivých látkách obsažených ve splodinách.Troufám si ale tvrdit, že rozdíl bude podstatně menší, než jak uvádí kolega kamnář Jíra ve výše zmiňovaném článku. On totiž tvrdí ( podle nějakých
laboratorních testů ), že zplodin bude méně až o 80% ( sic ). Ideální laboratorní podmínky se poněkud liší od těch, které budou při provozu kamen v domácím prostředí. Nehledě na to, že množství takto postavených kuchyňských kamen, nemá v globálním měřítku na kvalitu ovzduší žádný zásadní vliv. Důležitější je však něco docela jiného, než jestli jsou kamna s nebo bez roštu. A to je čím se topí. Pokud budou majitelé kuchyňských kamen topit mokrým dřevem, případně přidávat do kamen cokoliv, co vypadá, že by mohlo hořet, je zcela lhostejné, jaké budou mít topeniště. A tak se zdá, že i v tomto případě dělá Evropská unie z komára velblouda.